Franšíza regulátorů neboli případ Alana Blindera

Ako
píše vo svojom článku Nassim Taleb, regulátor je motivovaný  vytvárať čo najkomplexnejšiu reguláciu. Potom
na tom môže dobre zarobiť.

Franšíza regulátorů neboli případ Alana Blindera

Nedávno jsem při obědě vedl s Ariannou
konverzaci, která se týkala převážně etiky; náhle jsem se cítil zahanben, že
jsem veřejně neodsoudil to, co se zdá být jasným původcem morálního hazardu.
Jako někdo, kdo o sobě tvrdí, že je tak nezávislý, jak to jen jde, který nemá
co ztratit a nikoho se nebojí (kromě příležitostných kárání své matky), mám
ještě větší povinnost odhalovat skryté podvody než kdokoliv jiný.

Příběh je následující. Loni v Davosu,
během soukromé konverzace u kávy, která dle mého soudu mimo jiné mířila
k záchraně světa před problémem morálního hazardu, jsem byl přerušen
Alanem Blinderem , bývalým místopředsedou FEDu, který se mi snažil prodat
podivný investiční produkt. Umožňoval investorovi s velkým objemem
likvidního jmění obejít nařízení omezující pojištění vkladů (v té době
100 000 dolarů) a těžit z pojistného krytí do téměř neomezených sum.
Investor by uložil peníze v jakémkoliv množství a firma profesora Blindera
by je rozdělila na menší  účty a
investovala v bankách, čímž by se uniklo danému limitu; vypadalo by to
jako jeden účet, ovšem pojištěný na celou sumu. Jinými slovy, superboháči by
mohli provádět podvod na daňových poplatnících tím, že by zdarma obdrželi
pojištění svých vkladů sponzorované vládou. Ano, podfouknout daňové poplatníky.
Legálně. S pomocí bývalých státních úředníků, kteří mají výhodu
v tom, že mají lepší informace.

Vyhrkl jsem: „není to neetické?“ A bylo mi
odpovězeno: „ U nás pracuje spousta bývalých regulátorů,“ což mělo implikovat,
že co je legální, je i etické.

Reakce na tuto událost mi trvala tak dlouho
(18 měsíců) částečně proto, že profesor Blinder je učený pán  jemných způsobů, sympatický člověk, se kterým
bych rád příležitostně pokonverzoval na intelektuální  úrovni. Navíc protože jsem posledních pár let
strávil ponořen do klasických studií, jistý pocit velikášství (ze kterého se snažím
vyléčit) ve mně potlačil chuť podávat zprávy o anekdotách – Alan Blinder určitě
nepředstavuje největší prohřešek proti mému smyslu pro etiku;  zřejmě mě podráždil díky významnosti své
bývalé veřejné funkce a v souvislosti s davoským rozhovorem, v němž se jednalo
o záchranu světa. Ovšem budu muset překonat své přirozené sklony a polknout
svůj smysl pro velikášství: někdo použil veřejný úřad k tomu, aby pak legálně
těžil na úkor veřejnosti.

Popišme si problém velmi jednoduše: bývalí regulátoři
a veřejní činitelé, kteří byli zaměstnáni občany za účelem hájení jejich
nejlepších zájmů, mohou použít svoje expertní znalosti a kontakty získané během
tohoto zaměstnání k tomu, aby potom, co vstoupí do soukromé sféry (např.právních  firem), profitovali z nedokonalostí systému.

Zamysleme se nad tím dále: čím komplexnější je
regulace, čím byrokratičtější je síť, tím víc bude regulátor, který zná
skulinky a nedostatky systému, těžit později. Jeho regulátorská výhoda bude konvexní funkcí
jeho specifických znalostí. To je franšíza. (Všimněme si, že tato franšíza není
limitována na oblast financí. Automobilová společnost Toyota najala bývalé
americké regulátory a použila jejich “expertní znalosti”, aby zvládla
vyšetřování ohledně poruch svých aut).

Mám několik
poznámek.

Zaprvé, čím
komplikovanější je regulace, tím víc bude příležitostí pro bezrizikové obchody
těch, kteří se vyznají. Čili regulace o 2300 stranách představuje zlatý důl pro
bývalého regulátora. Regulátor je motivován vytvářet co nejkomplexnější regulaci.

Zadruhé, v
komplexním systému je těžší najít rozdíl mezi literou a duchem zákona. Jde o
to, že v technickém, ale komplexním 
prostředí s nepřímočarými vztahy se hraje lépe nežli v prostředí
přímočarém s malým množstvím proměnných. To samé platí pro rozdíl  mezi tím, co je etické a co legální.

Zatřetí,
regulace má - stejně jako léky - vedlejší účinky  a stejně jako léky může poškodit pacienta –
pro což ve svých pracech používám výraz iatrogenie (pův. lékařsky poškození
zdraví způsobené negativním působením léčebného zásahu, zde újma způsobená tím,
kdo se snaží “uzdravit”). Lidé nezmiňují, že regulace podpořila rozšíření
metody Value at Risk pro hodnocení rizika místo léty prověřené metody
heuristické, na což nakonec banky doplatily.

Začtvrté, potřebujeme
přísnější kontrolu aktivit veřejných činitelů a řešení následujícího konfliktu.
V afrických zemích se vládní činitelé podplácí otevřeně. Ve Spojených státech
dostanou tichý, nikdy nikde nezmíněný slib teplého výnosného místa někde v
bance, např. 5 milionů dolarů ročně, za předpokladu, že je jim bankovní sektor
př íznivě nakloněn. A “regulace” takovýchto aktivit se dají jednoduše obejít.

Zapáté, a
trochu víc filozoficky: během obědu s Ariannou se konverzace stále stáčela na
etické vymezení přitažlivosti, slučitelnost některých profesí a službu
veřejnosti. Řekové respektovali banausos, ty, kteří se živili řemeslem, ale
mnozí jim odmítali věřit ve správě věcí 
veřejných ze stejného důvodu, proč se “obchodníku s pohřebním zbožím
nedá věřit, že mu záleží na dobrém zdraví jeho spoluobčanů”. Debata trvala
mnoho let, od Xenofona po Senecu (který věřil opaku), ale je ještě
příkřejší  v dnešní době lobistů a posunu
hodnot středních vrstev, kdy se akceptuje, že “každý se potřebuje nějak uživit”
I v případě, že prostředky k cíli “nějak se uživit” škodí společnosti.

Tento
souhrn morálních hazardů zvětšil problém bank a přispěje ke zhoršení systému i
do budoucna. Ve starověkém městském státě nebo moderní městské samosprávě člověk
platí  za porušení etických pravidel
ostudou. Ve větších organizačních celcích jako je obrovský národní stát, kde je
menší prostor pro osobní kontakt, přestává ostuda působit jako morální bič. Je
třeba tuto roli znovu ustanovit. (Je to jedna z příčin křehkosti národního
státu).

Kleón,
hrdina peloponéské války, obhajoval veřejné odsouzení svých přátel v souvislosti
s jejich aktivitami ve veřejných záležitostech – zaplatil za to jistou
nepřízní ze strany historiků. Promiň, Alane Blindere, jsi fajn člověk, ale mám
své povinnosti.

originálu
přeložila pre INESS Ester Ďuranová

INESS je nezávislé, neštátne a nepolitické občianske združenie. Všetky naše aktivity sú financované z grantov, 2% daňovej asignácie, vlastnej činnosti a darov fyzických a právnických osôb. Naše fungovanie, rozsah a kvalita výstupov, teda vo veľkej miere závisí aj od Vašej štedrosti.
Our
awards
Zlatý klinec Nadácia Orange Templeton Freedom Award Dorian & Antony Fisher Venture Grants Golden Umbrella Think Tanks Awards